Výlety
Srpnový Tajný výlet byl odlišný od předchozích ročníků.
Ráno pršelo, všude bylo mokro a byl předpoklad, že bude opět pršet. Protože původní trasa výletu vedla převážné přírodou, trávou a lesem, a tak hrozilo, že by účastníci byli mokří.
Původní trasa se zrušila a šlo se do Ostaše „na jedno“, kde byla vytyčená trasa nová.

Předpověď počasí nebyla zrovna moc příznivá, tak možná i to bylo důvodem, proč se výletu zúčastnilo jen 11 účastníků. Přesto jsme měli štestí, a drobný déšť trval jen asi 10 minut a to hned na začátku výletu. Sraz byl na autobusovém nádraží a výlet jsme zahájili malým přípitkem. Další, ač neplánovaný přípitek byl u Steinerů. kde nám Renata nalila Borovičku. Tak jsme začínali plnit své obvyklé tempo, a to dvě štamprdlata na jeden ušlý kilometr. Na Radešově Máma zakoupil od známého dva litry burčáku a tím se tempo značně snížilo.

Autobusem všichni dojeli do Dědova k Jednotě a pak již pěšky do Klučanky. U studánky skupinka nepokračovala po červené na Ostaš, ale podle stěn skal došla nejdříve na Kočičí hrad a později do Sluje Českých bratří.
Letošní Tajný výlet byl již třináctý. Toto pro někoho nešťastné číslo přineslo jeden z nejnáročnějších výletů vůbec. Dobrou zprávou je to, že horší výlet už nebude (snad). Věta "nejhorší už máme za sebou" zazněla od traséra během dne několikrát a účastníci na to reagovali různě. Postupem času byly reakce i slovník účastníků trošičku drsnější.
Těžký terén = vzpomínky na které se jen tak brzy nezapomene To abyste měli na co vzpomínat.
Vzhledem k tomu, že letošní Tajný výlet je již desátým, tak se Datel rozhodl, že si trasu mohou vybrat sami účastníci. Jedinou podmínkou bylo to, že mohou vybírat jen z předchozích Tajných výletů. V malé anketě zvítězila trasa číslo 7 – Kamenná brána a hlasovali pro ni čtyři lidé.
Start byl na autobusovém nádraží. Asi polovina účastníků přistoupila do autobusu až na Ostašské ulici. Tentokrát se neopakovala situace s přeplněným autobusem jako před lety.