Dlouho očekávané soustředění se uskutečnilo opět na Rezku. Ve čtvrtek vyrazili účastníci ve dvou autech. První ve složení Datel, Mates a Zdenda jeli dříve a cestou v Náchodě vyzvedli objednaný tatarák a v Novém Městě klíče od tábořiště.
Druhé auto s Mámou, Sojkou a Trndou naložili zbytek věcí, které první skupina zapomněla a vyzvedla pivo. Než dorazili na místo, tak první skupina částečně připravila tábořiště.

Pak přijela druhá skupina a mohlo se narazit pivo. Chvíli na to dorazil na kole i Jehňa, to bylo zatím vše. Sedm statečných bylo na místě.
Později, po naražení sudu jsme na pivo pozvali také majitele přilehlé nemovitosti, možná i proto abychom se dopředu omluvili pro případ hlučného víkendu. Pohovořili, lehce popili a po jeho odchodu jsme vyrazili do lesa pro nějaké dřevo. Sehnat suchý strom bylo otázkou několika minut. Mnohem déle pak ale trvala oprava následků při dopravě stromů do tábořiště.

K večeři se dělal již tradiční tatarák (míchaný Jehňou, takže skvělý) zalitý pivem.
Sojka v představě že, budou krásné teplé letní noci, si doma nechal svůj spacák a vzal si jen slabou deku. Tento omyl si asi vyčítal celou noc a hlavně k ránu.
Ráno k snídani nám Máma umíchal vajíčka na slanině.
Protože jsme čekali na dva opozdilce, kteří přijeli stejně až v podvečer, tak jsme na žádný výlet nešli a hráli jsme šipky a Petang.
Naše včerejší pozvání souseda na pivo nám bylo oplaceno tím, že nás pozval na malou exkurzi do své krásné chaty, kde nás přivítal kalíškem slivovice
Později k večeru dorazil Třasák autem a Máchal na kole.
K sobotní snídani Jehňa uvařil tradiční Vietmanskou polévku Pho Bo . Zdenda to, již také tradičně.....
V sobotu ráno Datel předložil ostatním několik návrhu na pěší výlet. Většinovým hlasem byla vybrána cesta na zříceninu hradu u Nového Hrádku a zpět autobusem.
Máchalovi se to nelíbilo a zkoušel ostatní přesvědčit, aby se šlo někam jinam. To se mu však nepovedlo a tak jsem asi v jedenáct hodin vyrazili. Cestou Máchal stále brblal, že je to špatná cesta, že se jde stále po asfaltu, že se mělo jít jinam a tak dále.
Máma cestou sbíral houby, nějak se zapomněl v lese, tak na něj ostatní počkali na jedné hasičské soutěži, které byla na naší trase. Tam si skupinka dala jedno pivko a udělala malou zastávku, vždyť už měla skoro 2 km v nohách. Další jedno pivo nás čekalo v Mezilesí, kde se od nás odpojil Jehňa a jel již domů. Nestihli jsme ani udělat společnou fotografii.
Těsně před novým Hrádkem začalo drobně pršet a tak se na zříceninu ani nešlo a šli jsme se schovat do místní hospody. Tam jsme poobědvali a čekali na autobus kterým jsme se chtěli na Rezek vrátit.
V danou hodinu se náměstí přiřítily 3 autobusy Postupně jsme se rodičů ptali, zda jedou do Nového Města. Každý odpověděl, že do Nového Města nejede. Po odjetí všech autobusů, skupinka zůstala na náměstí sama. Z jízdního řádu jsem se dozvěděli, že jeden autobus do Nového Města jel, sice přes Náchod, ale jel. Když se skupinka podruhé objevila v hospodě, hospodský se trochu divil, ale byl rád, že bude mít tržbu. Skoro všichni si objednali teplé nápoje, protože se po dešti ochladilo
Za další dvě hodiny jel další autobus. Opět se přiřítily 3 autobusy a my silně znejistěli. Heureka !!! Jeden autobus skutečně jel na Nové Město.
Po návratu do tábora jsme se sešli u ohně a později tam i povečeřeli. Protože se skoro nikomu nechtělo hrát společenské hry, zůstali jsme tam až do noci.
V neděli ráno byli všichni nečekaně rychle sbalení a tábor uklizen. Klíče jsme odevzdali v Novém Městě a již v půl jedenácté byli u svých rodin. Doma se trochu divili, že jsme již zpět. Řečem o tom, že nám scházela, rodina asi moc nevěřili, ale bylo to tak.