Pro další soustředění byla vybrána skautská ubytovna u přehrady Pastviny. Z Police vyrazila skupina „B“ ve 14:45. Druhé auto i s vlekem na nás již čekalo u Matese. Cestou si Mates vzpomněl, že zapomněl doma gulášovou polévku, kterou pro ostatní uvařil. Zpět to bylo již daleko, a tak se pokračovalo vpřed. Asi po dvou hodinkách, s mírnou zajížďkou (strašná cesta) na samém závěru cesty, jsme dorazili na místo.

Převzali jsme objekt, a protože nám byly odemčeny všechny pokoje, tak každý měl svůj pokoj. V „podhradí“ se ubytovala posádka vozidla „B“. Datel, Třasák a Zdenda. V prvním patře, které bylo luxusní, Jehňa, Mates, Trnda a Márty. Čtvrteční program je již léta pevně stanoven: narazit sud, namíchat tatarák, udělat topinky a ochutnat kořalku, jestli se nezkazila. Závěr dne jsme strávili u karet.
V pátek ráno jsme jeli do Letohradu do muzea Járy Cimrmana. Původně jsme chtěli komentovanou prohlídku, ale tu Mates zapomněl objednat. Po prohlídce jsme se prošli v přilehlém zámeckém parku a pak se přesunuli na oběd. Po obědě nás čekal přesun do tábořiště a tam „sportovní“ odpoledne. Asi nejlepší disciplínou byla obíhačka a neb „hraj s čím můžeš“. Naopak šipky se díky Datlovi a Zdendovi, kteří nebyli asi hodinu schopni „doházet“ své body, staly zdlouhavé a nudné. Po večeři následovala trojka. Přesněji, karetní trojka.
V sobotu dopoledne se skupina vydala na malou procházku na most přes přehradu. Mates ještě šel do obchodu pro alobal na vaření, protože ten také zapomněl. Z cesty na hráz se nakonec stal asi 9 km dlouhý pěší výlet kolem přehrady. Bonusem bylo, že cestou bylo příjemné občerstvení. Po příchodu do tábořiště a po Čínské polévce jsme uspořádali turnájek ve stolním fotbálku, aby Jehňova manželka nebrblala, že jsme stolní fotbálek táhli sebou zcela zbytečně. Večer jsme zasedli na chvilku ke kartám, a protože došlo pivo, tak se šlo i dříve spát.
Neděle je úklid a cesta domů. Letos to bylo se zastávkou u Matese na gulášovou polévku, kterou doma zapomněl.