Jednoho listopadového nedělního odpoledne roku 2001, po dobrém  obědu se Datel povaloval na gauči a  jeho  tělo pomalinku zpracovávalo dobrou krmi. Jak tak pomalu začínal usínat, tak se mu nepozorovaně vloudila do hlavy myšlenka : ' musím něco dělat, sportovat !!'.
První co ho napadlo bylo, hrát benďák. Při vzpomínce na poslední hru (asi před 2 roky) si okamžitě vybavil Mártyho a jeho slova která ho provázela celý následující měsíc po kritické hře. Datel okamžitě usoudil, že tudy cesta nepovede. Napadla ho  teplá varianta - hrát v tělocvičně. Tam se s klasickými  hokejkami hrát nemůže a tak tu byl florbal. Zavolal Bombičovi jestli by se dala sehnat Sokolovna. Pro Bombiče to nebyl problém.
Pak už to šlo ráz na ráz. Datel obvolal kamarády, převážně z organizačního týmu TIKOHRÁTEK, ať si každý pořídí hokejku a přijde do Sokolovny. Kupodivu se setkal u všech s kladným názorem.
Ještě jsme ani neuměli držet hokejku v ruce, natož vystřelit balónek jinak než po zemi, a  přišel Sojka s návrhem  zúčastnit se turnaje ve florbalu. Musím se přiznat, že tento nápad se většině moc nezamlouval ale nakonec jsme se nechali přesvědčit a na turnaj se přihlásili.

TÍM TO VŠE ZAČALO.