Termín odjezdu na devátý ročník soustředění hráčů týmu byl stanoven na 7.6. 2012 v 16:00 od Rubase.
Cestou jsme naložili Matese a jeli do Kauflandu, kde se udělal nákup proviantu.
Po příjezdu na místo, se Tikáči zabydleli. Pak přišel správce a na náš dotaz zda se můžeme jít do hlavní budovy vykoupat, nám bylo řečeno, že jemu je to jedno. Je třeba se dohodnout s dalšími nájemci, kteří přijedou zítra. Pak se Tikáči vydali do lesa na dřevo. Po návratu se začal připravovat již tradičně tatarák, letos s topinkami na oleji.

V pátek po vydatné snídani, tým vyrazil na malou procházku. Navštívil Mojžíšovu studánku, Dudychovu jeskyni a bludiště. Alun cestou zkoušel vyvrátit každý třetí suchý strom. Na otázku proč ten strom vyvrací, když si ho nevezmeme sebou, protože tábor je daleko, tak jen stroze odpověděl: „aby ležel".
Po návratu do tábora se připravila malá svačinka. Karbanátky ze zbytku tataráku. Pak se začala grilovat 13-ti kilová kýta. Mezitím se hrál nohejbálek. V blízké hospodě byla parta, která slavila 40-tiny kamaráda. Když viděli, jak nám ubývají hráči (Trnda si pohmoždil patu) tak si přišli nohejbal zahrát i oni.
Od pana správce jsme se dozvěděli, že do hlavní budovy přijedou zdravotní sestřičky. Tikáči sledovali jejich příjezd a radostně je vítali. Chvilku na to Alun sháněl ručník a mýdlo, že se půjde zeptat, zda bychom nemohli použít jejich sprchy. Během 5 minut byl zpět a rozčílen. Nedohodl se s učitelem a byl zklamaný. Toto zklamání ho drželo po zbytek dne. Jen stále vykřikoval „mají tam dva 150 litrové bojlery....".
Později když začalo pršet se Tikáči přesunuli na fotbal do hospody.
Po fotbalu se všichni vrátili na základnu. Večerní hygienu někdo odložil na neurčito, jiný si zase v potoce zřídil koupelnu. Tikáči se postupně vytráceli do postelí a nakonec u ohně zůstal Alun, Datel a Rubas. Alun nadával, že to je špatné soustředění, když jdou všichni už v půl dvanácté spát. Rozčiloval se a vedl si svůj monolog a najednou v půli věty usnul. Datel s Rubas uklidili kýtu, vymotali Aluna z kabelu od motorku a šli spát také.
V sobotu dopoledne projížděl kolem závod horských kol a tak skoro všichni Tikáči šli povzbuzovat Při odchodu z tábora jsme potkali skupinku lidí vedenou správcem. Na Datlův dotaz, zda se něco děje mu bylo odpovězeno „to se vás netýká". Datlova zvědavost ale zvítězila a vrátil se do tábora. Když pak viděl, jak prolézají naši chatu, kde máme své věci, tak je slušně požádal, ať jdou do prdele.
Zbytek dne se hrál nohejbal a dojídala se kýta. Když si později Alun při hře málem vyrazil dech, tak jsme se sportem skončili.
K večeru se Alun Máchal a Datel rozhodli, že se přece jenom půjdou vykoupat do hlavní budovy. Když viděli, že jsou všichni venku, tak si dodali odvahu a vběhli do sprchy. Teplá voda, mýdlo to byl krásný pocit, ale jen do té doby kdy na dveře od sprch začal někdo ťukat. Nejdříve si mysleli, že jim holky chtějí umýt záda, ale později to na to nevypadalo. Na jejich dotaz kdo nás tam pustil, Alun pohotově odpověděl: „správce říkal, že až budeme hodně špinavý tak se můžeme jít vykoupat".
Pak se šel vykoupat i zbytek Tikáčů. Těm se holky dokonce i omlouvaly, že nevěděly, že to máme povolené, a proto bouchaly na dveře.
Večer proběhl v poklidu a při plné účasti u ohně.

Nedělní dopoledne bylo ve znamení úklidu. Potom jsme čekali na pana správce abychom předali chatu. Ten později přišel a už z dálky nás zdravil: „vy průseráři, vy průseráři.
Vše jsme si vyjasnili, zaplatili 100 Korun za koupání a vyrazili k domovům. Cestou se udělala přátelská návštěva u Jehňi, který byl doma nemocen a nemohl s námi jet.

Chceme touto cestou poděkovat našim rodinám, které nás v této aktivitě podporují, a bez nich by se toto soustředění nemohlo uskutečnit. Pak by se mohlo stát, že bychom dopadli jako mrtvej Homolka (i tací letos byli).
Chceme také poděkovat Sojkovi, který nás celé soustředění krmil jeho novým obchodním artiklem. Bez něho by se soustředění uskutečnilo, ale trpěli bychom hlady.

Heslo letošního zájezdu bylo: Keď si dala Alunovi, daj aj mě, daj aj mě...