Po loňském nezdaru, kdy se soustředění pro malou účast nekonalo, byla pro letošní rok vybrala lokalita na Mstětíně. Sem jsme společně jezdívali už před 38 lety a 25 kily.

Účastníci vyrazili dvěma vozidly v různých časech. Po ubytování a po prohlídce objektu (Heidi tam opravdu už není) se již tradičně povečeřel tatarák. Následoval diskusní večer a zamyšlení se nad současnými problémy světa. Prostě jsme pomluvili nepřítomné.

V pátek po snídani se skupina pěšky přesunula do Červeného Kostelce, do Albi, kde Jehňa domluvil exkurzi. Pravda, tiskařských strojů jsme moc neviděli, ale těch krabic bylo celkem dost. Po obědě v místní restauraci, výletníci trochu zmokli, když se vraceli zpět na ubytování. Následovalo sportovní odpoledne - šipky. Zde nám Trnda ukázal, jak je možné trefit mezeru mezi prkny, a to hned dvakrát. Mates se vzdálil do kuchyně vařit večeři. Za půl hodinky přišel a oznámil, že večeře bude asi za 40 minut. Po 40-ti minutách nám oznámil, že to chce ještě 40 minut. Po dalších 40-ti minutách se rituál opakoval a Mates jako vysvětlení doložil slovy, mají tu na hov…sporák, nehřeje, nesvítí je to na pí.. Po krásných 2 a ¾  hodinách jsme konečně večeřeli. Začalo pršet, a tak jsme se přesunuli do obytné místnosti, kam jsme přemístili i fotbálek a zahráli si turnaj dvojic.

Ráno, když si Jehňa v kuchyni chystal snídani vznesl na Matese jednoduchý dotaz: „Ty vole, Matesi, když jsi včera pekl to maso k večeři, tak jsi v troubě nechal i ty náhradní plechy“ ? Nastala chvíle ticha, které vystřídal bouřlivý smích ostatních. A dokonce i svítí !

Pak šla skupina na malou procházku, která se nakonec asi 3x prodloužila, abychom skončili v hospůdce. Zde si Třasák dal oběd, protože se dozvěděl, že Mates plánuje k obědu Hermelín, a ten on nejí. Zlí jazykové tvrdí, že to byla výmluva, že Třasák měl jen strach, aby se po včerejší zkušenosti s troubou, obědu dočkal.

Večer jsme si zahráli karty a někteří z nás (tak jako obvykle) to pojali tak, že si vylepší rodinný rozpočet na úkor druhých.