Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat
Tikohrátky - 2011 - Bischofstein
   
   
Již osmý ročník soustředění TIKY teamu měl proběhnout, tak jako vloni ve Vranicích. Vše bylo asi dva měsíce předem domluvené u majitele objektu. Tři dny před odjezdem Rubas pro jistotu volal majiteli, aby upřesnil, v kolik hodin asi dorazíme. Jaké bylo jeho překvapení, když ve sluchátku telefonu slyšel, že majitel o nic neví o tom, že přijedeme, a že v kalendáři také nic napsaného nemá. Objekt byl již obsazen nějakou jinou třicetičlennou skupinou. Myslíme si, že dal přednost jim, a nám nastal problém.
 

 

Na pondělí v podvečer byla rychle svolána porada, na které se mělo domluvit náhradní řešení. Zadání bylo jednoduché: je třeba vybrat levný objekt, kam bychom se všichni vešli, nejlépe na samotě a s přilehlým hřištěm. Následovalo asi dvouhodinové dohadování, telefonování a surfování po internetu. Byl vybrán areál ve Zdoňově a jako záložní varianta byla vybrána chata Šotkových rodičů.
V úterý odpoledne vyjela průzkumná skupina ve složení Máma, Máchal a Datel autem na obhlídku obou vybraných variant. Zdoňov byl zavrhnut a tak se letos jelo na Bischofstein.
Když jsme Rasťovi řekli, kam letos jedeme na soustředění, tak si myslel, že jsme zešíleli. Nemohl pochopit, proč jedeme až do Německa.
Místo bylo jiné, ale čas odjezdu zůstal stejný. Ve středu večer se naložily kola na vlek, který se nechal u Máchala v garáži. Odjezd byl ve čtvrtek v 16:15 od Rubase. Ještě před odjezdem se vyskytla malá technická závada na vozidlu Aluna. Po úspěšné opravě nám již nic nemohlo zabránit odjezdu. Ještě zbývalo zastavit v Penny, kde se nakoupil proviant a Máma si koupil do kávy moučkový cukr .
Polici jsme opouštěli se slzou v oku, protože jsme věděli, že až do neděle neuvidíme své rodiny. Aby bylo vše jasné a nedošlo k omylu: ta slza byla samozřejmě ze žalu!
Po příjezdu se všichni zabydleli a šlo se na dřevo, aby se později rozdělal oheň a připravil tatarák. Tatarák neměl chybu.
Po jídle se debatovalo a pak kapitán navrhl novou společenskou hru: plivni na kamarády pivo. Tato hra se však neujala. Máchal důrazně vysvětlil Sojkovi, že se mu nelíbí a hrát to nebude.
Ráno Datel hlásil, že při velké potřebě na záchodě viděl nějaké zvíře. Bylo podobné lasičce. Ostatní se mu však vysmáli a říkali: „no každej normálně nalitej vidí běhat bílí myšky, jen Datel vidí lasičku !"
Na páteční den byla plánovaná vyjížďka na kolech . Jelo se přes Liščí sedlo do Adršpachu. Cestou jsme Rasťovi ukazovali skály, Skalní město, Sněžku a jiné pro něj neznáme přírodní útvary. Oběd jsme si dali v restauraci Skalní město. Pak se jelo cyklostezkou ke kempu, kde nám v kiosku Rasťa zakoupil nanuky, jako odměnu za průvodcovství pro něj neznámou krajinou. Po návratu na chalupu Alun uvařil polévku a Rubas začal připravovat lodničku . Večer byl poklidný, a protože se později ochladilo, zalezli jsme do chalupy.
V sobotu ráno odjel domů Rasťa a místo něj přijel Gerhard a Trnda.
Gerhard všechny překvapil první splátkou svého dluhu. Přinesl první dvě láhve Whisky. Ještě deset!!!
Vyrazilo se na zříceninu hradu Bischofstein. Alun v obavě aby nám na 30 minutové túře nevyschlo v krku, natočil do několika petek pivo a vzal i petky s Coca-colou a rumem. Již u chalupy se k nám přidala děvčata Zuzanka s Lucinkou. To bylo slávy, to bylo vítání, neboť tyto věrné kamarádky se již hodně dlouho neviděly.
Na každém rozcestí se skupinka musela napít, aby si řádně rozmyslela, jakým směrem se má vydat.
Vrcholu bylo dosaženo snadno. Následovalo společné fotografování a kouřová. Cestou zpět na chalupu se udělala po náročné túře zastávka v kiosku u zámku na pivo. Máma chvíli zkoušel chodit po napnutém provazu mezi stromy. Místo chůze ale visel na laně zespoda a ručkoval. Když později Máma zjistil, že Gerhard, který šel s námi, odešel za známým do restaurace uvnitř zámku, tak prohlásil, že toto opuštění kamarádů ho bude stát kolečko panáků. Nelenil a vyrazil směr zámek. Uvnitř odchytil servírku a objednal pro všechny štamprdláka a se slovy: „to je na toho pána" a ukazoval na Gerda. Ten když viděl, že se něco děje, šel to zjistit. Před lidmi nechtěl vypadat jako lakomec a tak nakonec souhlasil se slovy: „ale jenom malé". Máma nakonec dorazil za kamarády ven, kde všechny pobavil jeho odvážnou akcí. Později to chtěl zopakovat, ale bylo mu to rozmluveno.
Při placení Gerd projevil nelibost a osopil se na obsluhu: „650,- korun za 10 malých kořalek???"
Obsluha se nenechala vyvést z klidu a jen odvětila: „ten pán co tady byl, říkal, ať naliji zrovna velké".
Gerd rezignoval, a bylo mu to stejně jedno. Stejně neměl sebou žádné peníze. Jeho známý to musel zaplatit za něj. Původně šel s manželkou na dvě květákové polévky a nakonec platil přes 700 korun. Co se dá dělat? Na zámku je draho.
Po návratu na chalupu byl v plánu oběd a pak malé Olympijské hry. Oběd proběhl podle plánu, o dvou chodech. Olympijské hry se scvrkly na pouhou jednu disciplínu a to spaní bez asistence . Pravda je, že byli někteří jedinci, kteří stále přesvědčovali ostatní, ať jdeme hrát nebo alespoň jedeme někam na projížďku na kolech, ale nakonec také ulehli. Trnda umyl nádobí a odjel na kole domů. Cestou ale havaroval a odřel si předloktí. Po požití alkoholu se nemá jezdit na kole! To by se nám, co ležíme na gauči, stát nemohlo.
K večeru po „Olympijských hrách" se všichni opět sešli u ohně, kde Rubas připravoval kotlety na grilu. Následovalo klidné posezení a diskutovalo se o vesmíru, UFO a dalších tématech. Lucinka k tomu neměla co říci a tak Máma opět usnul.
Nedělní ráno bylo zatažené a trochu sprchlo. Lehce jsme posnídali (smažené kuřecí prsa ), dopili načaté lahve s kořalkou, uklidili chalupu a na kolech odjeli do Police.

 
 
 
Kam příští rok?
   
© Datel 2020